"

Fitness s elektrodami aneb Bodytec v Matrix Gymu na vlastní kůži

23. 03. 2017 , aktualizace: 30. 03. 2017 Sdílej na CentrumBrna.cz

„Nikdy se s vodou nepřibližuj k elektřině.“ Tuhle maminčinu větu nosím v hlavě od dětství. Dřívější pořádky se však mění. Cvičební přístroj Miha – Bodytec totiž vodu používá právě ke zvýšení vodivosti. Čeho? Elektrických impulzů, které pomáhají procvičit a zpevnit svaly po celém těle. A já se tuhle vymoženost rozhodl vyzkoušet v posilovně nové generace Matrix Gym.

Do klasické posilovny jsem nikdy nevkročil. A zatím na tom nehodlám nic měnit. Ve nekonečné dřině a tahání závaží nevidím nic lákavého. Podle majitele Matrix Gymu Boba Drasticha jsem tak ideálním kandidátem pro trénink za pomoci EMS (elektromyostimulace) – cvičení trvá 20 minut, vydá za 3 návštěvy klasické posilovny a činky neuvidím ani z rychlíku.

85 stahů svalu za vteřinu

EMS Miha – Bodytec vychází z elektroléčby – pracuje na principu elektrických impulzů, které tělo používá při stažení svalu, když člověk něco dělá. „Bodytec impulzy jen znásobí, a to až pětaosmdesátkrát. Navíc si v těle najde úplně všechny svaly. I ty, o kterých ani nevíš,“ vysvětluje Bob fungování přístroje. Ten není vhodný pouze pro osoby s kardiostimulátorem a těhotné ženy. Ani jedno se mě netýká.

Před cvičením je dobré dostat do sebe nějaké tekutiny. „Nemusí to být celá půllitrovka, tekutiny ale zvyšují vodivost. A taky se zapotíš,“ radí mi Bob a zkouší na mě vestu s elektrodami. Dnes je mým odborným dohledem on.

Oblečení, které téměř neuschne

Pod vestu přijde ještě speciální oblečení, které má za úkol držet vodu na těle. „Když ho vyperu, tak schne vážně pomalu,“ odlehčuje situaci Bob. Jakmile vyjdu převlečený z šatny, vidím Boba, jak stříká na vestu neznámou tekutinu. „Je to čistá voda,“ říká. Jak jinak – kvůli vodivosti. A taky je teplá, to aby mi nebyla zima.

Nasazuji vestu. Ještě pořádně utáhnout, aby se elektrody úplně přitiskly k tělu. Následují elektrody na nohy, ruce a zadek. A já jen s úsměvem vzpomínám na maminčinu větu. Pak přichází zlatý hřeb. Bob bere kabel – nápadně připomínající ten od televize – a připojí ho k mé vestě. Můžeme začít.

Štípání do zadku

Před cvičením je vždy potřeba nastavit zátěž. Bob začíná pouštět první impulzy. „Jakmile ucítíš jemné šimrání v nohách, řekni.“ Je to tady. „Toto bude pro tebe na stupnici vnímání impulzu od jedné do desíti jednička. Deset znamená okamžitě to vypni. Teď budu přidávat a až najdeme osmičku, zase řekneš.“ Otáčí kolečkem doprava. Nápor se stupňuje, ale pořád je snesitelný. Když už to vypadá, že jsme u cíle, Bob zkouší ještě malinko přidat. Pořád to jde. Až přidá počtvrté. To už je moc.

Jdeme na zadek. Zprvu cítím jen jednu půlku. „Většinou slabší strana reaguje víc než ta druhá. Impulzy jsou totiž všude stejné.“ Bob přidává, dokud mě pravá půlka nezačne štípat. Pak na moji žádost intenzitu koriguje.

Takto postupujeme nahoru až k rukám. Dolní část zad, mezilopatkové svaly, břicho, prsa, ruce. Au. Elektrody mě v nich hned hodně štípnou. Dlouhé bouchání do klávesnice zřejmě svaly nevykouzlí.

Jak mám v tom základním postoji vydržet?

Celou dobu musím držet základní postoj. Přikrčená kolena, zpevněné břicho, mírný předklon. Do toho vypnout prsa, ramena dolů a podsadit pánev. A v tomto vydržet. Pro mě totálně nepřirozené. „To říká většina lidí, přitom by ale takto měli normálně stát,“ směje se Bob.

Impulzy mi prochází celým tělem, nohy dostávají zabrat už 5 minut. Bob u nich zkouší ještě zvýšit intenzitu. Zadek zase štípe. Spodní část těla prý ale vydrží dost.

Zatnout, povolit, zatnout, povolit

Intenzita nastavená, jdeme cvičit. Program je rozdělený na čtyřvteřinové intervaly.  Čtyři vteřiny vidím na monitoru přístroje červenou barvu a jdou do mě impulzy, další 4 vteřiny mám zelenou. A hlavně pohov. Nebo spíš přípravu na další impulz.

„Při červené fázi musíš svaly zpevnit,“ navádí mě Bob. Je lepší, když je sval zaktivovaný, do uvolněného svalu navíc není impulz příliš příjemný. Čeká mě 15 minut povolování a zatínání. Nádech, výdech a jde se na to.

 

Největší problémy mi dělá základní postoj. Normálně chodím mírně shrbený. Když už se našteluju do správné pozice a zatnu svaly, nechám propnutá kolena. Pokrčím je, při dalším impulzu zase zapomenu podsadit pánev. Dát ji do správné pozice, když mi Bodytec zaměstnává svaly, je téměř nemožné.

Nohy si zvykly? Přidáme!

Po 6 minutách už se srovnávám. „Slušný, jde to i líp, ale chce to cvik,“ říká Bob a přitom vylaďuje moje nedostatky. Na závěr ještě zesiluje impulzy a ukazuje mi základní cvik. Roztáhnout nohy, vytočit špičky a dolů do podřepu. „Ty vole!“ neudržím se a ulevuju si. Zadek a nohy se ozývají naplno. A trup jako by mi stáhla svěrací kazajka.

Druhý cvik připomíná motýlka v posilovně. Nikdy jsem tam sice nebyl, ale tenhle výraz si pamatuju ještě z doby, kdy Chuck Norris vládnul posilování v teleshoppingu. A taky už mám zase propnutá kolena.

Počáteční smích mě při cvičení definitivně přechází. Střídá ho úsilí a postupná únava. Jsem pořádně zadýchaný. „Ten postoj – to je ono. O sto procent lepší než na začátku,“ chválí mě Bob. Dřina asi nese ovoce. Nohy a zadek už tolik necítím. „Asi si zvykly, tak přidáme,“ velí na závěr Bob. Ty 2 minuty to už vydržím.

Návyková záležitost

Končíme. Necelých 20 minut za mnou. Musím říct, že bohatě stačilo. Víc není potřeba. Sundávám oblečení a mířím do sprchy. Bob mi mezitím chystá proteinový nápoj. Posedím si u něj a celé cvičení stále vstřebávám.

EMS Bodytec je zážitek. Dostal jsem pořádně do těla, elektrické impulzy mi procvičily všechny svaly a díky odbornému vedení jsem se o svém těle i něco naučil. Únava je příjemná. A já už bych si dal další dávku. Vážně. Ta voda s elektřinou je v tomto případě dost návyková.


Jinde na CentrumBrna.cz


HLAVNÍ PARTNEŘI